Paul Brunton Daily Note
To, co nemůže vykonat intelekt, protože je slabý, může vykonat duchovně toužící cit svou silou.
| Egoismus, který zkresluje pravý smysl našeho bytí, a materialismus, který pokřivuje naše pravdivé reality, jsou choroby, které lze těžko léčit naším vlastním úsilím. Pouze vzýváním vyšší síly v důvěře a lásce, ať je přítomna v někom jiném či v nás, může být jejich mesmerické kouzlo konečně zlomeno. Přesto je to naše vlastní úsilí, které musí nejdříve zahájit léčbu.
| Když Ježíš řekl: „Klepejte a bude vám otevřeno,“ myslel tím klepání na dveře ve vašem nitru …
| Myšlení musí být stále více redukováno, až zmizí. Avšak žádným záměrným činem vůle nemůže žák vyvolat kontemplaci. Vše, co může učinit, je být pasivní a trpělivě čekat a udržovat správný postoj – vysoko směřující, milující, bdělý, ale bez jakéhokoli napětí.
| …A tato rovnováha se projeví, kde je nejméně očekávána – v morální sféře. Naše nesprávné jednání vyvolává utrpení nejen druhým, ale v prvé řadě nám samým. Naše dobré činy vyvolávají jako zpětný odraz dobrý osud. Nemůžeme uniknout působení tohoto tajuplného zákona morální odpovědnosti…
| Záblesk je podřízen Milosti stejně jako Osvícení, klére zůstává navždy. Dochází k němu nezávisle na vlastní vůli člověka, i když uvnitř jeho vědomí.
| Neustálé cvičení mantry vede časem k probuzení duchovních sil. Ty vytrysknou ze svého hluboko skrytého zdroje uvnitř něho a začnou pronikat do jeho mysli a zaplaví jeho ego.
| S pocitem přesunu ega skončí také všechny pocity zbožného uctívání nebo mystického obcování. Neboť ty předpokládají dualitu, vztah, který zmizí tam, kde existuje pouze vědomí jediné jsoucnosti – Nadjá.
| Všechny živoucí formy, kdekoli, mají v sobě tento princip bytí – tuto Jedinou, Nekonečnou Životní Sílu. Sama není osobní, nicméně je otevřená osobnímu přístupu člověka a odpoví na jeho vzývání – za předpokladu, že se mu podaří navázat s ní kontakt a že jeho přístup je správný – její odpověď však přijde jejím vlastním způsobem a v jejím vlastním čase.
| Toto je zkušenost, jejíž tajemství, stejně jako mír, je mimo pochopení. Je nesdělitelná intelektem nebo intelektu. Neboť s ní dosahujeme jednoty, ale ztrácíme osobnost, nicméně ponecháváme si totožnost.
| Bezmasá strava může nabídnout výhody téměř každému. Ale idealistům, kteří se zabývají vyššími záměry, může nabídnout ještě něco více. Z morálního hlediska mírní necitlivost k utrpení druhých, lidí i zvířat, a zvyšuje to, co Schweitzer nazýval „úctou k životu.”
| Nakonec se bude muset pozvednout do čisté atmosféry, odkud může pozorovat svůj osobní život jako něco, co je mimo něj. A, co je ještě těžší, bude muset žít takovým způsobem, aby používal osobnost k vyjádření moudrostí a dobrotivosti, které pocítil v oněch výšinách…
| Takový je všestranný vývoj lidské psýchy, který nabízí filozofie. Vyrovnává mystickou intuici logickým myšlením, náboženskou víru kritickou úvahou, idealistické zanícení praktickou službou.
| Koneckonců, když toto učení pomůže některým čtenářům třeba jenom trochu proniknout do tajemství vyšší Síly, pomůže jim opravdu dosti.
| Tyto nauky nejsou výsledkem dohadů, ani odrazem názorů. Jsou to insighty, získané otevřením vnitřního zraku. Na tento fakt je třeba se vší pokorou poukázat, jestliže mají dát čtenáři odhalující pochopení, které již přinesly autorovi.
| Po sestupu Milosti se hledající cítí pozdvižen silou mocnější, než je jeho vlastní, vyzdvižen nad bouřivé vášně a nepříjemnou nenasytnost, malicherný egoismus a odpornou nenávist, které zmítají masami lidstva.
| Když nadejde konec života a člověk zhasíná jako svíce ve větru, co se dále stane, závisí na jeho charakteru, na jeho převládajícím vědomí, jeho připravenosti a na jeho posledních myšlenkách.
| Zde, v nejhlubším stavu kontemplace, uvědomění si něčeho druhého – ať je to svět zevních předmětů nebo svět vnitřních myšlenek – zmizí. Ale nenásleduje bezvědomí. To, co zůstane, je nepřetržité statické neosobní a neměnné vědomí. Toto je nejvnitrnější bytí člověka…
| Metafora, použitá Ježíšem, Syn a Otec, má upozornit na to, že člověk ve svém vnitřním jáství byl zrozen a je stále spojen s Vyšší Silou, Bohem.
| Nechápeme hlubiny svého vlastního bytí, mystérium, v němž je zakotveno. Mluvím za lidstvo všeobecně. Ne za těchto několik málo velkých, kteří zapudili iluzi a nevědomost.
| Pouze když pochopí, že on sám je prvotní příčinou svých vlastních nesnází a že ostatní lidé nebyli ničím více než druhořadou příčinou, chápe správně.
| … Šťastný zážitek Nadjá se může krátce dostavit během meditace. Přichází náhle. V jednom okamžiku je student obyčejným egoistickým já, zápasícím se svými neklidnými myšlenkami a vzrušenými city; v následujícím okamžiku se ego náhle utiší a každá schopnost se uklidní. Vše, co má žák vykonat je neodporovat božství, které se ho zmocňuje, přijímat láskyplné a namáhavě nezápasit…
| Člověk může v jednom okamžiku udržovat pouze jedinou myšlenku.... Když toto aplikujeme, vyplyne z toho, že to, co mu zabraňuje dosáhnout ztotožnění s Nadjá, je pouze udržování myšlenky o svém osobním odděleném egu…
| Vlastnosti od něho požadované jsou láska k nejvyššímu, touha po pravdě, souhlas žít podle božských zákonů a rovnováha ve své vlastní osobě.
| Kde nám někdo činí bezpráví, všeobecně můžeme být jisti, že tato zkušenost představuje odčinění bezpráví, které jsme mu učinili my v minulém vtělení. Nemá smysl protestovat proti nespravedlnosti bezpráví, když příčina spočívá hluboko v naší vlastní minulosti. Nejlépe je odložit přirozený pocit odporu a pochopit, jak jen můžeme, co to je, co si odpykáváme, a vzít si poučení k srdci.
| Uvnitř je moc, uvnitř je nesmírná síla, ale vy jste se jí ještě nedotkli. Můžete konat velké věci, i když jste se jí dotkli zatím jen nepatrně.
| Ve vývoji lidstva existují rozmanité úrovně, někteří lidé stojí na nižších, jiní na vyšších úrovních – a ostatní vyplňují prostor mezi nimi. Neexistuje stejnost mezi lidskými bytostmi, v charakteru nebo ve způsobech, v inteligenci nebo v intuitivnosti…
| Tělo opouštíme při první smrti a ego při druhé. Ale to není konec. V Nadjá nalézáme své poslední bytí.
| Při posledním účtování je život skutečně procesem, při kterém se jednotlivec stává vědomým své vlastní pravé totožnosti. Duchovní přirozenost člověka neexistuje teoreticky, ale skutečně…
| Všechny zkušenosti života jsou nakonec určeny, aby nás přinutily hledat Nadjá celým srdcem. To jest, přivést nás k samé bráně Cesty.
|
The notebooks are copyright © 1984-1989 The Paul Brunton Philosophic Foundation
This site is run by Paul Brunton-stiftelsen · info@paulbruntondailynote.se